Cor Vasa 2024, 66(6):587-591 | DOI: 10.33678/cor.2024.059

The Effect of Lisinopril on Angiogenesis of Endothelial Progenitor Cells (EPCs) in Stable Coronary Heart Disease Post COVID-19

Yudi Her Oktaviono^a, Mohammad Budiarto^a, Johannes Nugroho Eko Putranto^a, Budi Susetyo Pikir^a, Andrianto^a, Meity Ardiana^a, Makhyan Jibril Al-Farabi^b, Dara Ninggar Ghassani^a, Bagus Putra Dharma Khrisna^a, Sondang Jasmine Mustikasari Sitorus^a, Maltadila Ratu Hajjrin^a, Pandit Bagus Tri Saputra^a

^a Department of Cardiology and Vascular Medicine, Faculty of Medicine, Universitas Airlangga - Dr. Soetomo General Academic Hospital, Surabaya, Indonesia

^b University College London, London, United Kingdom

Kontext: Infekční onemocnění covid-19 je spojeno s endotelovou dysfunkcí. Ověřuje se představa možnosti opravy endotelové buňky pomocí endotelových progenitorových buněk (endothelial progenitor cell, EPC) s použitím inhibitorů angiotenzin konvertujícího enzymu (ACEI); podle této představy by se tak mohla zlepšit angiogeneze EPC.

Metody: Jedná se o skutečně experimentální in vitro studii s uspořádáním s kontrolní skupinou vytvořenou až po testu. Mononukleární buňky byly izolovány z periferní žilní krve pacienta s chronickým koronárním syndromem, který měl v anamnéze infekční onemocnění covid-19. Buňky byly kultivovány ve speciálním médiu po dobu sedmi dní a buňky EPC byly identifikovány imunocytochemicky pomocí protilátek proti buňkám CD34 radioaktivně značeným fluoresceinizothiocyanátem (FITC) s vyšetřením pod fluorescenčním mikroskopem. Buňky byly rozděleny do dvou skupin, kontrolní a do skupiny s aplikací lisinoprilu v dávce 50 μM. Morfologie a spojení tubulů byly zkoumány pomocí analyzátoru obrázků výrobce Wimasis. Koncentrace von Willebrandova faktoru (vWF) a CD31 byly měřeny metodou ELISA, následovanou statistickým srovnáním obou skupin, přičemž za statisticky významnou byla považována hodnota p < 0,05.

Výsledky: Po 144hodinové kultivaci byly buňky EPC identifikovány pomocí světelné a fluorescenční mikroskopie. Parametry tvorby tubulů včetně pokryté plochy (29,6 ± 15,68 vs. 61,8 ± 25,41; p 0,13), celkového počtu tubulů 387 ± 101,55 vs. 382,67 ± 158,53; p 0,97), větvení (163 ± 72,52 vs. 179,66 ± 53,5; p 0,543) a celkového počtu kliček (40,66 ± 30,73 vs. 52,66 ± 5,77; p 0,543) nevykazovaly mezi kontrolní skupinou a skupinou s aplikací lisinoprilu žádný rozdíl. Pokud se týče sérologických biomarkerů, hodnoty CD31 se mezi kontrolami a skupinou s aplikací lisinoprilu statisticky významně nelišily (2 903,58 ± 578,08 vs. 3 361,89 ± 391,24; p 0,319), nicméně hodnoty vWF byly statisticky významně vyšší ve skupině s aplikací lisinoprilu (98,670 ± 3,240 vs. 91,181 ± 2,443; p 0,033).

Závěr: U pacientů se stabilní ischemickou chorobou srdeční po prodělaném infekčním onemocnění covid-19 může lisinopril ovlivňovat angiogenezi buněk EPC, jak dokazuje zvyšování hodnot parametrů tvorby tubulů a statisticky významný nárůst koncentrace von Willebrandova faktoru. © 2024, ČKS.

Klíčová slova: Angiogeneze, Covid-19, Endotelové progenitorové buňky, Ischemická choroba srdeční, Lisinopril, Tvorba tubulů,

Vloženo: 7. červenec 2024; Revidováno: 7. červenec 2024; Přijato: 28. červenec 2024; Zveřejněno online: 2. červen 2012; Zveřejněno: 20. prosinec 2024  Zobrazit citaci