Cor Vasa 2020, 62(6):567-573 | DOI: 10.33678/cor.2020.089

Do patients with heart failure and preserved, mid-range or reduced ejection fraction have different outcomes?

Ralitsa Pancheva^a, Svetoslav Yovev^b, Vasil Kolev^a, Blagovest Stoimenov

^a Cardiology Clinic, Department of Internal Diseases "Kirkovich", University Hospital Alexandrovska, Sofia, Bulgaria

^b Department of Electrocardiostimulation and Electrocardiophysiology, University Hospital Saint Ekaterina, Sofia, Bulgaria

Kontext: Terminologie používaná v souvislosti se srdečním selháním (heart failure, HF) je podle doporučených postupů Evropské kardiologické společnosti z roku 2016 (2016 European Society of Cardiology Guidelines) založena na naměřených hodnotách ejekční frakce levé komory srdeční (EF LK) s následující klasifikací: ≥ 50 %, HF se zachovanou ejekční frakcí (HF with preserved EF, HFpEF), < 40 %, HF se sníženou ejekční frakcí (HF with reduced EF, HFrEF) a 40-49 %, HF s ejekční frakcí ve středním pásmu (HF with mid-range EF, HFmrEF). Prognóza pacientů s HFpEF a HFmrEF se zatím stanovuje poměrně obtížně.

Cíl: Cílem tohoto článku je popsat etiologii, rizikové faktory, klinické a echokardiografické charakteristiky a prognózu pacientů s HFpEF, HFmrEF a HFrEF v Bulharsku.

Metody: V naší observační studii byly všechny údaje pacientů získány z naší nemocniční databáze. Ve studii se hodnotily údaje 890 pacientů přijatých na kliniku kardiologie v období 2012 až 2014 pro dekompenzované chronické srdeční selhání.

Výsledky: Parametry sledovanými u hodnocených skupin pacientů s HFpEF (609; 68,4 %), HFmrEF (145; 16,3 %) a HFrEF (136; 15,3 %) byly mortalita z jakýchkoli příčin a rehospitalizace. Během sledování v délce 5,8 ± 1,5 roku dosáhla mortalita hodnot 34,6 % v případě HFpEF, 55,9 % u HFmrEF a 61,8 % u pacientů s HFrEF. Po adjustaci byla mortalita významně vyšší u HFrEF a HFmrEF oproti HFpEF (HR 3,67; 95% CI 1,74-5,56; p < 0,01 v případě HFrEF a HR 2,96; 95% CI 1,48-4,76; p < 0,01 u HFmrEF). Podle našich údajů došlo po druhém roce sledování u pacientů s HFrEF ke statisticky nevýznamnému zkrácení přežití ve srovnání s pacienty s HFmrEF (HR 1,72; 95% CI 1,49-2,48; p = 0,12). V období s mediánem 1,2 roku bylo znovu hospitalizováno 22,3 % pacientů s HFpEF, 33,1 % s HFmrEF a 33,7 % pacientů s HFrEF. U pacientů s HFrEF i HFmrEF bylo zjištěno významně vyšší riziko opakovaného příjmu pro dekompenzované HF než u pacientů s HFpEF (HR 1,67; 95% CI 1,20-2,35; p < 0,01 u HFrEF, a HR 1,58; 95% CI 1,12-2,22; p < 0,01 u HFmrEF). Riziko rehospitalizace bylo u pacientů s HFrEF a HFmrEF podobné (HR 1,03; 95% CI 0,93-1,08; p = 0,65). Analýza ROC určila jako mezní hodnotu EF 50 %, protože EF LK < 50 % byla spojena s vyšší mortalitou i vyššími počty opakovaných hospitalizací u všech hodnocených skupin jedinců s HF (AUC 0,67; senzitivita 65 %; specificita 72 %; p < 0,01).

Závěr: Naše údaje prokázaly příznivější prognózu pacientů s HFpEF než u pacientů s HFmrEF a HFrEF. Hodnoty úmrtí a opakovaných hospitalizací byly nicméně u pacientů s HF < 50 % podobné; to znamená, že HFmrEF může představovat časné stadium HFrEF a pro pacienty s HFmrEF mohou být přínosné stejné strategie léčby jako u pacientů s HFrEF. © 2020, ČKS.

Klíčová slova: Ejekční frakce ve středním pásmu, Mortalita, Opakované hospitalizace, Srdeční selhání

Vloženo: 25. červen 2020; Revidováno: 21. září 2020; Přijato: 9. říjen 2020; Zveřejněno: 11. prosinec 2020  Zobrazit citaci