Cor Vasa 2020, 62(1):37-43 | DOI: 10.33678/cor.2020.003

A second look at autopericardial mitral annuloplasty

Abubakari I. Sidiki^a, Alexandr G. Faybushevich^b, Alexandr N. Lishchuk^c

^a Department of Cardiothoracic Surgery, People's Friendship University of Russia (RUDN-University), Moscow, Russia

^b Department of Surgery, People's Friendship University of Russia (RUDN-University), Moscow, Russia

^c Cardiovascular Center, FSBI 3 Central Vishnevsky Hospital, Moscow, Russia

Cíl: Srovnat totální anuloplastiku s použitím perikardu (pericardial annuloplasty, PeMA) s totální anuloplastikou s použitím protetického prstence (prosthetic annuloplasty, PrMA) z hlediska trvanlivosti v léčbě degenerativní, ischemické i neischemické funkční mitrální regurgitace (MR).

Metody: Zpětně jsme zkontrolovali prospektivně shromažďované údaje 280 pacientů, u nichž byla v letech 2008 až 2015 po valvuloplastice provedena buď PeMA (50,4 %), nebo PrMA (s použitím anuloplastických prstenců Carpentier-Edwards Physio; 49,6 %). Mezi kombinované výkony patřily: 40× CABG (PeMA - 18, PrMA - 22); 13× ablace spolu s odstraněním ouška levé síně (PeMA - 8, PrMA - 5); 7× plastika mitrální chlopně (PeMA - 2, PrMA - 5); 9× uzávěr defektu septa síní (PeMA - 3, PrMA - 6).

Výsledky: Třicetidenní mortalita činila 0,4 %. Průměrná délka sledování skončila v 95,7 % případů po 83,4 ± 13,0 měsících. Výkony byly v sedmiletém horizontu srovnatelné: nulová nutnost reoperace a recidiva MR = 2+/3+ (PeMA 96,3 %; PrMA 96,4 %; p = 0,914); nepřítomnost komplikací (PeMA 86,5 %; PrMA 89,2 %; p = 0,174); přežití (PeMA 96,5 %; PrMA 97,8 %; p = 0,238). Celkové sedmileté přežití dosáhlo hodnoty 97,1 %. Podle multivariační analýzy byly vysoký věk a ischemická choroba srdeční = 2+/3+ (p = 0,027; HR = 1,131, resp. p = 0,030; HR = 2,002) významnými prediktory reoperace a recidivy MR i nezávislými predikčními faktory kratšího přežití (p = 0,029; HR = 4,251, resp. p = 0,040; HR = 1,135). V multivariační analýze vysoká hodnota ejekční frakce levé komory negativně korelovala s nižším rizikem reoperace a recidivy MR = 2+/3+ (p = 0,006; HR = 0,786) a příznivější délkou přežití (p = 0,013; HR = 0,718).

Závěry: Při dobře provedené valvuloplastice může mít perikardiální prstenec stejnou trvanlivost jako prstenec Physio a při použití dokonalejších metod fixace může být trvanlivost i delší. Pokud se týče ceny, představuje perikardiální prstenec lepší volbu, protože nestojí nic, zatímco cena prstence Physio je přibližně 600 USD. Protetické prstence nejsou vždy spojeny s rozvojem endokarditidy, tromboembolie, kalcifikace chlopně ani hemolytickou anémií.

Klíčová slova: Autoperikard, Mitrální valvuloplastika, Postižení mitrální chlopně, Protetický prstenec

Vloženo: 13. prosinec 2019; Revidováno: 13. prosinec 2019; Přijato: 9. leden 2020; Zveřejněno: 28. únor 2020  Zobrazit citaci