Cor Vasa 2008, 50(5):216-222 | DOI: 10.33678/cor.2008.070

Chronické srdeční selhání - diagnostika

Jaromír Hradec

III. interní klinika, Všeobecná fakultní nemocnice a 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy, Praha, Česká republika

Chronické srdeční selhání (CHSS) je jedním z mála kardiovaskulárních patologických stavů, jejichž prevalence i incidence v populaci stoupá. Výskyt CHSS totiž výrazně stoupá s věkem a ten se v rozvinutých zemích poměrně rychle prodlužuje. Navíc, léčba akutních kardiovaskulárních onemocnění je čím dál úspěšnější, lidé na ně neumírají, ale často je přežívají s poškozeným myokardem, a tak se z nich stávají kandidáti vzniku CHSS. Někdy se mluví až o epidemii 21. století.
Srdeční selhání může vzniknout na podkladě buď systolické nebo diastolické dysfunkce levé komory. Diagnostika CHSS je založena na přítomnosti subjektivních obtíží (nejčastěji námahové dušnosti) a fyzikálních známkách (např. periferních otocích, tachykardii, venostatických chrůpcích na plicích atd.). Vzhledem k tomu, že je jejich specificita velmi nízká, je pro stanovení diagnózy CHSS nutný ještě objektivní průkaz systolické nebo diastolické dysfunkce levé komory. V klinické praxi se k tomu nejčastěji využívá echokardiografie spolu s dopplerovskými metodami. Skiagram hrudníku je v diagnostice CHSS velmi užitečný. Přináší informace o tvaru a velikosti srdce a jeho jednotlivých oddílů, popř. o přítomnosti plicní venostázy. Ostatní vyšetřovací metody mají význam pouze pomocný. Diagnostiku CHSS významně zpřesnilo stanovení plazmatických koncentrací natriuretických peptidů (BNP nebo NT-proBNP); zejména jejich negativní prediktivní hodnota je vysoká.

Klíčová slova: Chronické srdeční selhání; Diagnostika; Echokardiografie; Dopplerovské metody; Skiagram hrudníku; Natriuretické peptidy

Zveřejněno: 1. květen 2008  Zobrazit citaci